Jdi na obsah Jdi na menu
 







Středověk:
Bylo to dáno tím, že středoevropská oblast je svébytná a také formativní proces středoevropských států byl podmíněn dvěma faktory:
1. výrazný zahraniční tlak, kdy
o významnou roli sehrály východní kmeny - Avaři
o útočné výpravy Franků ze západu, protože při utváření Francké říše pronikali hluboko na východ a přišli do styku se slovanskými kmeny.
2. sjednocující vliv křesťanství, církve a ustavování církevních struktur nejprve v podobě biskupství a poté na bázi arcibiskupství. Arcibiskupství byla církevními provinciemi, které se většinou kryly s územním vymezením jednotlivých říší.
3. Charakter raného středověku: Zrod nových států v Evropě, křesťanství, přeměna krajiny, vznik Svaté říše římské, počátky českého státu, Románský sloh.
Stěhování národů:
Stěhování národů dvě vlny.
Závěr vytváření nového etnického podloží Evropy patřil nástupu Slovanů a vpádu dalších vln kočovných kmenů - zprvu Avarů, Bulharů, později Maďarů.
První vlna stěhování národů:
Upevnění křesťanství:

Po zhroucení Říma pokračovala říše na východě v Cařihradě až do roku 1453, ale její východní provincie postupně dobývali muslimové. Postup drasticky snížil počet křesťanů i ve Střední Asii. Ale do roku 1000 se většina kmenů od Irska po Rusko pokřesťanštila, některé pod římským, některé pod řeckým vlivem. K tradicím kmene se přidala římská nebo řecká kultura a vytvořily se odlišné křesťanské civilizace západní Evropy a Ruska.
Jazykové a kulturní rozdíly způsobily, že se východní a západní křesťanství od sebe vzájemně vzdalovalo. Západní křesťané používali latinu a obraceli se k Římu; východní křesťané používali řečtinu nebo slovanské jazyky a obraceli se k Cařihradu. Přes mnoho pokusů o smíření se tyto dva směry nikdy neudobřily.


Kosmova kronika česká

Kosmova kronika nám umožnuje nahlédnout do našich nejstarších dějin.Kosmas se narodil před polovinou 11.století a zemřel roku 1125.Dožil se tedy poměrně vysokého věku.Byl to velmi vzdělaný a schopný muž.Po skončení studií se stal kanovníkem kapituli při biskupském chrámu na Pražském hradě.V doprovodu biskupů často cestoval.Na sklonku života zastával církevní úřad děkana pražské kapituly.Tehdy také začal latinsky psát svou kroniku.Kosmova kronika česká má tři části.První obsahuje pověsti o počátcích našich dějin,druhá zachycuje období od konce 9.století a třetí popisuje události,které se odehrály za Kosmova života.Originál kroniky se nezachoval,je známa jen z pozdějších opisů.



Městská privilegia - výsady


Nejvíce privilegií měla města královská (nejsvobodnější).


právo trhu
- právo konat v určitých dnech ve městě trh
právo várečné
- právo vařit pivo
právo mílové
- na míli (11 km) od města nesmí se vyskytovat žádný řemeslník, který je ve městě
- výjimku tvořili kováři
právo samosprávy
- právo postavit si radnici a volit své zástupce (12 konšelů v čele s purkmistrem)

právo hradební
- město získalo vojenský význam
- mohlo si postavit opevnění a vlastní vojsko
právo hrdelní
- město mělo pravomoc odsuzovat i k trestu smrti
právo horní
- právo těžit kovy („veškeré nerostné bohatství patří panovníkovi“)
- města s tímto právem neodevzdávala všechno vytěžené nerostné bohatství panovníkovi, ale odevzdávala mu jen část (regál)

další příklady: právo skladu, celní právo, právo mít erb...



Města ve středověku


Založení města

Založením nového města("na zeleném drnu") byla obvykle pověřena zvláštní osoba – lokátor. Ten měl za povinnost vyměřit určené místo, najít a usídlit zde obyvatelstvo, zajistit právní i faktickou existenci sídliště. Města se také vyvíjela z původních bohatých osad.
Města vznikala hlavně u řek(brodů), důležitých obchodních cest a u zdrojů nerostného bohatství.

Královská a věnná města

Královská města spolu s královskými hrady byla důležitou součástí přímého královského majetku. Tato královská doména měla být nezcizitelná a neměla být panovníkem zastavována, ale praxe řady králů na to nebrala ohled. Měst královských a věnných (z nich měla příjem královna) bylo v 16. století v českých zemích kolem 40. Privilegované postavení značně rozšiřovalo jak práva města jako celku, tak i osobní práva a postavení měšťanů.

Poddanská města

Poddanská města byla součástí panství a jejich obyvatelé byli poddanými vrchnosti stejně jako vesničtí sedláci. V principu by od nich vrchnost mohla vyžadovat robotu a jiné poddanské povinnosti, ale v praxi jim udělovala různé výjimky. Nejvýznamnější poddanská města měla práva blížící se královským městům.

Přestože o právech poddanského města rozhodovala vrchnost, musel povýšení osady na město vždy potvrdit panovník. Vedle toho potvrzoval i právo trhu. Podle vrchnosti se poddanská města mohou dělit na:
 1) církevní (biskupství, arcibiskupství, kláštery, kapituly)
 2) šlechtická

V českých zemích začaly církevní poddanská města vznikat již v 1. polovině 13. století, šlechta se do tohoto podnikání pouštěla mnohem váhavěji a největší počet šlechtických poddanských měst vznikl až v 2. polovině 13. století. Na počátku 15. století bylo v Čechách na 290 poddanských měst, významem a rozsahem hospodářských aktivit však hluboce zaostávala za královskými městy. Zdá se, že hlavním zdrojem obživy se zde staly aktivity spojené s existencí obchodních tras, které skrze tato města vedly.

Mimo královských, věnných a poddanských vznikly i města horní.



Složení městského obyvatelstva

bohaté vrstvy = patriciát – úředníci nebo majitelé cechů
duchovní
řemeslníci – pracovali v cechách
městská chudina – nejprostší dělníci a služky.

Město řídila "městská rada". Skládala se z 12-ti konšelů, kteří se každý měsíc střídali ve funkci purkmistra. Zástupce majitele města dělal rychtář, který udržoval pořádek ve městě ( měl soudní právo).